Raper opěvuje Svijany, Ruprechtice i Ještěd

S ruprechtickým raperem Raptorem 14 o nové desce Ještě du do Ještědu, kterou pokřtí příští pátek v klubu Vlak. A taky o mantře v sanskrtu, hudebních pomocnících a touze mít za zády živou kapelu...

LIBEREC - Chutná mu svijanské pivo, má rád „své“ Ruprechtice a fascinují jej Ještědy. Oba, ten zbořený i ten na kopci.

Liberecký raper, vystupující pod jménem Raptor 14, vydává své debutové sólové album, které pokřtí příští pátek na koncertě PSH v místním klubu Vlak. Už jeho název rezonuje vlídným libereckým retrem: Ještě du do Ještědu. Proč vlastně?

 

„Jsem člověk, který se tu narodil a většinu života strávil v Liberci, v Ruprechticích. Takže vazbu na tato místa mám. Ještěd a podobná místa jsou nám Liberečákům blízká, doslova vlastní – není den, kdy bychom nevykoukli z okna a neviděli Ještěd. Proč tedy nezmínit něco, v čem žijeme? Navíc v rapové scéně se klade důraz na to, odkud člověk je. A proč bych popisoval vzdálené galaxie, když jsem tam nikdy nebyl a ani se o ně nezajímám. Radši budu psát o svém životě,“ vysvětluje raper.

Zaujal mě taky úvod jedné skladby, který obstarává vysílání fiktivní stanice Radio Ruppersdorf, což jsou česky Ruprechtice. Je v tom hlubší smysl nebo jde jen o legrácku?

Je to jenom legrácka, ale má to určité historické pozadí – všichni víme, že jsme tady v Sudetech. Navíc na škole měla němčinu asi většina z nás a i když mně je angličtina bližší, němčina mě baví. Ne že bych v ní chtěl rapovat, ale myslím, že Liberec má s německou řečí co do činění minimálně z historického hlediska.

Jako bonusový track je na cédéčku hypnotická indická mantra. Jak se na albu objevila?

Kdyby bylo po mém, asi bych to na desku nedal, ale lidé, kterých jsem se ptal, mě přemluvili. Těžko odhadnout, co na to budou posluchači říkat.  Je to v sanskrtu, což je nejstarší jazyk světa, ale většina lidí o něm asi nic neví. Není to můj text, ale od prvního do posledního písmene citace z jedné konkrétní, mnoho tisíc let staré mantry. Má to trochu náboženský podtext, dalo by se říct, že je to trochu skryté kazatelství, ale je to pozitivní mantra a pro mě, který se zajímá o huinduismus, to má svůj význam. Pár let jsem se věnoval studiu védské kultury a zpívání manter, takže tady se to zúročilo.

Zpět na začátek. Jak dlouho se album rodilo a kdo ti s ním pomáhal?

Úplně od prvního momentu, kdy jsem se rozhodl udělat sólové album libereckého ethnorapu, což je alternativní verze rapové muziky, je to asi tři čtvrti roku. Přestože se jedná o sólové album, nedělám ho celé sám, takže se do projektu zapojilo pár lidí. Já píšu texty, rapuju, zpívám si vokály. S muzikou mi pomáhá Maestro Clamp, což je můj dvorní beatmaker. Deska se nahrávala v libereckém studiu Brainstorm u místního muzikanta Honzy Hladíka. Ve dvou skladbách – bohužel jen ve dvou – je živá kytara a baskytara. A o kompletní smíchání celého alba se postaral Kenny Rough z BPM. Mimochodem, na albu nejsou žádní hosté, což není v hip hopové scéně zrovna obvyklé.

Kde si mohou zájemci skladby poslechnout, koupit, případně stáhnout?

Sedmého října bude v libereckém klubu Vlak křest alba spolu s PSH – tam bude první možnost si cédéčko koupit. Zároveň budou skladby ke stažení na internetu. Každý si může vybrat, buď si tracky zdarma stáhne nebo ěm podpoří a koupí si cédéčko.

Hrubou verzi alba jsem už slyšel. Nejsem zrovna znalec rapové, potažmo hip hopové scény, ale přijde mi, že se to trochu vymyká těm klasickým, běžným klišé, že to trochu vybočuje...

Těžko soudit. Já logicky nemám moc odstup. Rozhodně to není hip hopové album. Řekl bych, že v rámci rapové muziky je to alternativní záležitost, ať už v přístupu k muzice nebo k textům. Album je různorodé, barevné, což zase nemusí být každému po chuti. Ano, mohli jsme vykrást a naasamplovat nějaké staré písně z padesátých nebo šedesátých let, což se dneska dělá úplně běžně. Ale my si to všechno děláme vlastní, žádné samply. Devadesát procent beatů je opravdu zahraných. A cestou pravdy chci jít i dál. V budoucnu bych si přál mít za sebou živou kapelu. Nevyhýbám se ani elektronice, ale musí být zase vlastní – na klávesy, hezky na midi. To by se dalo ošéfovat. Chci to. Uvidíme.

Regionální mutace | Mladá fronta DNES – liberecký kraj